Sedí vaše ratolesti často u počítačů, tabletů, mobilů a většinu svého volného času koukají do obrazovek? Patříte mezi rodiče, kteří by rádi tento moderní trend trošku pozměnili a dopřáli svým dětem trochu skutečného života a radosti ze hry? Pokud jste alespoň na jednu otázku odpověděli ANO, tak jste na správném místě!
Nabízíme Vám nápad, jak zabavit své děti a připravit jim nevšední zážitky, na které budou dlouho vzpomínat.
Moderní svět se čím dál více přesouvá do virtuálního prostředí a virtuálních zážitků, ale zdravé duši k úplnému štěstí vždy schází ještě pohyb, který je základem spokojenosti.
"Nechejte své děti lovit bobříky!"
Nejde o žádný hon na Bobra evropského, ale o zábavu pro děti. Nabízíme vám příběh, který se skutečně před 30 lety stal. To, jestli byl inspirován knihou Jaroslava Foglara - Hoši od bobří řeky (ti dříve narození jistě pamatují) se již dnes nedozvíme, ale všichni zúčastnění na tyto časy velmi rádi vzpomínáme.
Psal se rok 1994 a nám dětem bylo tehdy něco mezi 6-10 lety. Jezdili jsme se svými tatínky opakovaně o letních prázdninách do Petrovic u Zlatých Hor na chalupu, kterou jsme měli na týden zapůjčenou. Součástí pozemku, na kterém chalupa stála byla i velká zahrada s chatičkou porostlou mechem, která připomínala perníkovou chaloupku. V chaloupce nebylo nic kromě několika poschoďových postelí, malý stoleček, pár židlí a vůně dřevěného letitého stavení, která by se dala krájet. Každý rok o prázdninách jsme tedy se svými tatínky vyráželi "Na perníkačku". Byla to pánská jízda, na kterou vyráželi tři chlapi a všechny jejich děti. Aby nás tátové zabavili a my jim dali chvíli vydechnout, tak si pro nás připravovali různé úkoly, které jsme museli v daném dni plnit. Na konci každého dne bylo udělování medailí za podané výkony. Tátové na nás tak měli páku, jak nás přivést k poslušnosti hravou formou, protože medaili chce přece získat každé dítě, aby se následně mohlo pochlubit ostatním co dokázalo.
Jeden den jsme například drželi bobříka hladu. Snídaně byla poslední jídlo, které nám dodalo energii do nového dne a do večeře jsme měli vydržet bez jídla. Už nepamatuji, jestli jsme to do večeře opravdu vydrželi, ale určitě jsme tak poznali, co je to "mít hlad" a jak je pro nás jídlo důležité i když to bylo jen na chviličku.
Další den jsme drželi bobříka mlčení, to byl asi nejtěžší bobřík a co se tak pamatuji, tak ten se taky nejvíce porušoval :-) no schválně zkuste to na svých dětech, jestli to vydrží alespoň 1 hodinu!
Bobřík bez sladkostí, ten už se dal vydržet a všichni jsme ho taky splnili. Nesměli jíst nic sladkého, žádné čokolády, bonbóny, zmrzliny ani jiné cukrovinky. Dopoledne se to dalo vydržet poměrně snadno, ale když se šlo v letním parném odpoledni do restaurace, kde prodávali zmrzlinu, tam se začal teprve plnit ten pravý bobřík.
Bobřík odvahy nesměl nikdy chybět. Po setmění, to teprve začne pracovat dětská fantazie na plno. Naši úkolem bylo, obejít chalupu, projít přes celou zahradu plnou stromů a různých stínů, dojít až k perníkové chaloupce, vlézt dovnitř, jít ke stolečku, kde byla zapálená svíčka a tam se podepsat. Do dneška si pamatuju, jak moc světlušek bylo na zahradě, jak vrzala podlaha v chaloupce a jak při podepisování divně vlála záclona u okýnka :-D
Tohle jsou ty pravé zážitky, které prožíváte všemi svými smysly. A když navíc vymyslíte zábavu, která vašim dětem zvedne sebevědomí, zocelí je, ale taky je naučí skromnosti, bude to pro ně to nejlepší, co jim do života můžete dát. Za splněné úkoly je pak můžete odměnit medailemi, které jsme pro vás připravili.
